V kontextu zmiňovaného podobenství (v minulém článku) je situace o to více „pikantní“, pokud si pozorně všimneme, že v textu onen „jednohřivnový služebník“ říká: „Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovanou v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.“ (Lk 19, 20 – 21) Služebník se krále bojí a považuje ho za přísného člověka.
Navíc král tomuto „obvinění“ neodporuje vhodnými protiargumenty či vyčítavými otázkami o tom, zda-li již zapomněl, jak se o služebníka staral. Naopak, ihned bez diskuzí koná a v závěru podobenství vynáší verdikt: „Pravím vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“ (Lk 19, 26 – 27) Tyto výroky vskutku ukazují, že celá záležitost ohledně podnikání, hospodaření, zejména v návaznosti na péči zaměstnavatelů o zaměstnance je mnohem složitější a má své hranice. Pokud dochází ze strany zaměstnanců ke zneužívání svých pozic, pak moudrý správce musí konat. Takto bychom v rámci objektivity právem mohli poukázat na mocenské a silové zneužívání pozic ze strany bohatých kapitalistů – zaměstnavatelů – a tato výtka by byla zrovna tak oprávněná jako ta vůči nesprávně se chovajícím zaměstnancům. Situaci nám neulehčuje ani sám Ježíš, když na jiném místě Písma tvrdí: „Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!“ (Lk 6, 29) Nebo: „Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už 
potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět.“ (Lk 6, 24 – 25) Jak vidíme, celá záležitost je vskutku natolik komplikovaná, že řešení, natož jednoduché, není snadné najít. Jednoduchost je výsledkem mnohdy složitého procesu. Snad by nám v tomto smyslu mohla více pomoci znalost principů duchovního rozlišování, které poukazují na to, že někdy může být ve stejné situaci a kontextu správné „jít doprava“ a jindy „jít doleva“. Duchovní život nemůžeme posuzovat podle pravidel logiky světa. (Více o tématu zaměstnavatel vs. zaměstnanec v některém z příštích článků.) Jak jsem výše uvedl, první na světě nebyl podnikatel ani tržní hospodářství. První byl od Boha daný tvořivý princip, který Bůh vložil do člověka. Tento tvořivý princip se působením Božího ducha skrze činnost člověka zhmotňoval ve fyzické realitě a to v podobě podnikavé činnosti člověka. Teprve v průběhu historie lidstva začali lidé tento princip tvořivosti „uchopovat“, pojmenovávat a dávat mu jmenné nálepky. Tento vývoj od praxe k teorii se pokusím zachytit rovněž v některém z příštích článků. Možná někoho překvapí, že první pokusy o teoretické zachycení a pojmenování tvůrčího podnikavého ducha vznikaly na církevní půdě. Ekonomie, podnikání a tržní hospodářství co do praktického obsahu významu těchto slov se utvářely každodenní existencí a činností lidstva. Co do popisné teorie a pojmologie (pojmy, názvosloví apod.) však byly tyto oblasti v úplných počátcích utvářeny za zdmi klášterů, v nichž se úžasným způsobem snoubila praxe s teorií, předávání informací s učením i praktickým použitím znalostí. Znalost a dovednost šly ruku v ruce s výkladem a soustavou poznatků.
