Jak jsme si v předešlém článku ukázali, podnikatel je především podnikavý člověk, správce, který se snaží naplno využívat Bohem svěřených hřiven. Je to člověk, který chce tvořit hodnoty pro druhé. To je podstata podnikavého člověka – Bohem svěřené hřivny užívá ve prospěch druhých.
Sama podstata zdravé ekonomiky jakožto prostoru pro podnikání leží na schopnostech (hřivnách) jednotlivců a na užitečnosti jejich výrobků a služeb. Podnikatel tedy není v tomto smyslu společenský statut, spíše příležitost ke službě. Je to tvořivostí přispívající člověk s jistým způsobem myšlení. O tomto faktu hovoří profesor Peter Klein: „Termíny podnikatel a podnikání jsou užívány mnoha různými 
způsoby a ne vždy konzistentně. Typický člověk si pod těmito pojmy představí specifický druh byznysu jako je začínající podnik, malý podnik či obrovská korporace. Nicméně slovo ‚podnikatel‘ používáme také k popisu určitého způsobu myšlení – být kreativní, ukázat iniciativu, být ostražitý k příležitostem, cvičit se ve zodpovědnosti.“ (srov. http://www.mises.org/daily/6631/Looking-at-Entrepreneurship-From-a-Theoretical-Perspective) Poukazuje tak na fakt, že první asociace se slovem podnikatel, podnikání atd. by měla směřovat více k jádru podstaty, tedy k podnikavému myšlení nebo k něčemu, co bychom mohli nazvat termínem podnikavý duch.
Není bez zajímavosti, že pro pojem podnikavý duch najdeme vhodný substitut v encyklice Centesimus annus, již napsal Jan Pavel II., a ve které poukazuje právě na podnikavého ducha. Tento princip nazývá tvůrčí subjektivitou člověka. Papež vyzdvihuje od Boha darovanou lidskou schopnost jednat, tedy představit si novou věc, promyslet ji a pak ji vykonat. V tvořivosti člověka, v nezcizitelném právu na osobní iniciativu, kterou dostal člověk od Stvořitele, vidí Svatý otec opravdový klíč k lidské identitě. Bůh tvoří, člověk stvořen k obrazu Božímu tvoří. Ve tvůrčí subjektivitě vidí Jan Pavel II. důležitý princip svobody člověka, přičemž v tomto smyslu realizuje člověk svobodu ve třech oblastech – ve svědomí, ve zkoumání a ve tvořivosti. Každá žena a každý muž byli stvořeni k obrazu Stvořitele, aby pomáhali skrze tvůrčí subjektivitu spoluvytvářet budoucnost světa ve sféře ekonomické i ve sférách ostatních.
Bůh měl zcela jistě představu o stvoření světa již před jeho počátkem. Tento princip Boží anticipace je doložen na více místech v Písmu (Gn 13, 16; Gn 16, 10; Gn 17, 19; Iz 7, 11 – 14; Iz 44, 3; Iz 53, 10; Jr 1, 5; Sk 1, 4; Ř 4, 18.) V tomto smyslu pokračuje také profesor Klein o podnikavém myšlení: „myslím, že podnikatel hledí vstříc nejisté budoucnosti a snaží se odhadnout, které výrobky a služby budou zákazníci chtít … podnikatelův úsudek je nezbytný pro tržní ekonomiku – on vytváří a udržuje firmy, zavádí a rozvíjí nové technologie, přináší nevyčíslitelný užitek obyčejným lidem...“ Výše uvedeným chci poukázat na prolínání Božích charakteristik (tvoření hodnot, představa, co bude) a charakteristik podnikatele (tvoření hodnot, podnikavé myšlení, anticipace). Tyto charakteristiky jsou si nápadně podobné. Nezbývá, než znovu konstatovat, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu.
Tématiku podnikatele coby tvořivého člověka, ochotného se zapřít, riskovat a vytvořit hodnotu, jež je nakonec hodnotou pro druhé, velmi trefně glosuje 1. kapitola knihy Ekonomické bajky. Zde najdeme obrazným, přesto výstižným způsobem zachycené nejen základní principy podnikání, ale vůbec principy celého podnikatelského (tržního) prostoru, hospodářských systémů a ekonomik států. (srov. SCHIFF, D. Peter, SCHIFF J. Andrew. Ekonomické bajky. Praha: Dokořán, 2010.) Podle autorů knihy to byla právě lidská tvořivost v kombinaci s lidskou touhou vzepřít se podmínkám živoření, které vedly člověka ke snaze hledat ve svém životě inovace nejrůznějšího charakteru a podoby. Tento fakt měl za následek obecné zlepšení životní úrovně celé společnosti. Opět tedy můžeme vysledovat, že je to právě tvořivost a podnikavý duch, člověku Bohem svěřené hřivny, které stojí za jakýmkoli podnikatelským motivem člověka.
