Nedávno jsme se museli v jedné firmě rozloučit s pracovníkem, který působil velmi erudovaně. Ke všemu měl více či méně trefné připomínky, vše dokázal do morku kosti rozebrat, zanalyzovat a zpřipomínkovat.
Jeho postřehy byly velmi podnětné – tedy v mnoha případech – jenže časem jsme si já i moji kolegové začali uvědomovat, že to, co v počátku vypadalo jako zdravá a kritická angažovanos,t je de facto maskování strachu, obav z chyb a selhání, touhy po neomylnosti, maskování velkého ega. Onen pracovník chtěl vypadat jako „kapacita“, bohužel ale za ním byly vidět mizivé výsledky. Už jen pro ten jeho zvyk, že „čekal na zelenou deset semaforů dopředu, aby mohl vyjet na cestu“. Takhle se žádná firma daleko nedostane. Povzbuzujte své lidi k ochotě zdravě riskovat, k odvaze „konat“, v pohybu se naučí nejvíc věcí a pokud je zdravá sebereflexe, budou se lidé stávat lepšími a moudřejšími, protože zažijí spoustu pracovních zkušeností, které je pod světlem poctivé zpětné vazby povedou k zlepšování svých kompetencí. A tak se rodí lepší a výkonnější tým, než ten, který jste měli před rokem ve stejnou dobu. Skrze překonávání překážek v projektech a v praxi. Řešení problémů „is the key“. Ne pouhé teoretizování nad nimi.
Proto platí, že odvaha je vždy tím nejjistějším vodítkem k moudrosti. Kdo s odvahou jde do akce, i když dostane přes prsty, pokud se poučí, je příště chytřejší. A opakování tohoto principu vede k tomu, že člověk získává nadhled nad tím, co dělá, rozumí svému „fochu“ a stává se v dané oblastí znalým, s trochou nadsázky řečeno moudrým. Ne neomylnost, ale odvaha je klíčem k úspěchu.
