Dneska jsem se vrátil domů a mám skvělý pocit z odvedené práce, tak se o to chci s tebou podělit. Začalo to už ráno, kdy jsem byl ve škole na zkoušce z předmětu „Bankovnictví a kapitálové trhy“. Proč tady o tom píši? Protože tajemství života a základ obchodování – vybudovat porozumění s lidmi – jsem zužitkoval i u zkoušky.
Zkouška byla, alespoň pro mě, složitá, měl jsem znatelné mezery ve znalostech. Nakonec se paní zkoušející rozhodla, že mi dá trojku. Řekl jsem jí, že to beru, protože v současnosti se věnuji naplno práci a navíc mě čeká ještě dalších pět zkoušek. Takže myšlenka na opakování zkoušky, jen abych si zlepšil známku, nepřipadá v úvahu. Se známkou jsem byl smířený.
Ona se na mě podívala a zeptala se na moji práci. Tak jsem jí ve stručnosti řekl, že jsem obchodník. Chvíli jsme si povídali o tom, co vše to obnáší. Pak jsem projevil zájem o ni a na oplátku jsem se zeptal na její práci. Mimo jiné jsem se zeptal i na to, zda používá teorii, kterou učí, v praxi. Řekla, že ne. Pak jsem jí položil několik dalších otázek a ani nevím jak, najednou byl z našeho rozhovoru velmi příjemný dialog o životě. Upřímně jsem se o ni zajímal. To člověk pozná, zda je tvůj zájem o druhého předstíraný (motivovaný ziskuchtivostí) nebo zda jde skutečně od srdce. Po několikaminutovém rozhovoru o životě řekla, že mi dá ještě doplňující otázku. Ať jí povím, co je to „Zlatá akcie“.
Byl jsem překvapený, že se znovu vrátila ke zkoušení. Řekl jsem jí, co jsem na dané téma věděl. A když už jsme předtím měli tak příjemný rozhovor o životě, zapojil jsem ji do rozhovoru. V podstatě jsme si spolu pěkně popovídali na téma „Zlatá akcie“. Tuto diskuzi uzavřela se slovy, že mi nakonec teda dá s přimhouřenýma očima dvojku. To bylo milé překvapení. Nic takového jsem nečekal. Měl jsem radost. Ale ani ne tak z té známky.
Kouzlo celé situace bylo v tom, že jsem s ní vybudoval porozumění, „jen“ jsem se zajímal o ni jako o člověka. Pro dobrý pocit nás obou. Prostě jsem chtěl, aby se ona cítila dobře. A abych se i já cítil dobře. A z ničeho nic se mi tento projev „ochoty zajímat se“ vrátil v podobě snahy druhé strany vyjít mi také vstříc.
A ještě jednou... Proč o tom píšu v souvislosti s obchodními dovednostmi? Protože stejné kouzlo, kouzlo vybudovaného porozumění, platí i v obchodě.
