V posledním týdnu jsem prošel několika situacemi, ve kterých jsem si ověřil, že to hlavní, co k práci potřebuji, je vnitřní víra v dosažení žádoucích výsledků. A snad největší výzvou pro udržení si víry je vytrvalé sledování toho, co si přeji, třebaže mám neúspěch. Víru posiluji tím, že si ráno i večer dělám takové cvičení. Na 10 – 15 minut zavřu oči a prostě jsem „jen“ v klidu.
Jednoduché? Ano. Dětinské? Možná. Mimochodem, nejsme všichni tak trochu „přerostlé“ děti? Netoužíme všichni po tom, abychom se cítili dobře, abychom mohli dělat to, co zrovna chceme? Jedna věc je jistá. Dané cvičení funguje. Moje víra, že se mi podaří být dobrý obchodník, roste. To je celkem zajímavé zjištění, vezmu-li v úvahu, že s profesí obchodníka jsem začal před třemi měsíci a od té doby jsem vlastně uzavřel jen jeden obchod a jinak vůbec nic. Jsem přesvědčený o tom, že kdybych ráno a večer nebo alespoň jednou denně nedělal toto cvičení „ztišení“, byl bych vnitřně na pochybách, zda dál dělat práci obchodníka. Jestli to nezabalit a nejít si hledat jinou práci. Je velmi pravděpodobné, že strach z neúspěchu a pochybnosti „zda to zvládnu“ by mě omezovaly, vzbuzovaly by ve mně nervozitu. To by se pak projevovalo také na kvalitě osobního života, jež je závislá na mých vlastních pocitech ze života. S tímto denním ztišením prostě nepochybuji o tom, že za nějaký čas budu „prodávat, kam přijdu“. Budu vnitřně silný, budu poskytovat jistotu a stabilitu pro sebe i pro lidi kolem sebe. Věřím v to. Vytrvale to budu sledovat. Vytrvale sledovat přání svého srdce, jít za nimi. Ne křečovitě, ne ve spěchu. Naopak. V klidu. Držím se myšlenky: „Neběžím za svými cíli. V klidu za nimi jdu“. Už vím, že vytrvale znamená, že když spadnu, zase vstanu a jdu dál. A tak dále, stále znovu a znovu. Stále sleduji to, co mi dává hluboký smysl. Nezaměřuji se na věci, které se mi naposledy nepovedly. Zaměřuji se na to, co mám příště udělat lépe. Díky tomuto „duševnímu postoji“ mám v poslední době opravdu radost ze života. Před očima se mi otvírá úplně jiný vesmír než ten, ve kterém jsem žil doposud.
