Pokračování rozhovoru!
Dnes se stále častěji setkáváme s novou generací mladých obchodníků, kteří jsou prostě jiní než generace předešlá. Chtějí více volného času, často kombinují práci a volný čas, čímž jim splývá jedno i druhé. Někdy pracují dlouho do noci, žijí prací „až moc“. Jak je vnímáte?
Je dobře, že lidé „chtějí“ tvořit něco konstruktivního. Bohužel podle mého názoru a zkušeností, tito mladí nemají dostatek vzorů a inspirací v byznyse – tedy vzorů a inspirací bezprostředně kolem sebe, hmatatelných, živých lidí. Obecně vzorů a inspirativních osobností je dost, jsou o nich životopisy, sami napsali nejrozličnější druhy knih. Nicméně je tam třeba ten poslední krůček, dotažení. To znamená takovéto knihy najít a číst je. Warren Buffett říká, že je třeba číst životopisy podnikatelů, jsou to obři, na jejichž ramenou uvidíme dál. Dle mého názoru je velmi nezbytné, zejména v první třetině kariéry, být nejen dříč (viz. ona práce do noci), ale být zároveň vášnivý čtenář ohledně tak říkajíc „svého tématu“. Učit se od druhých lidí. I tehdy, pokud máte štěstí na dobrého šéfa, který je vzorem a inspirací, doporučuji číst. Sám jsem měl to štěstí, požehnání, že můj první šéf i nad ním majitel firmy, kam jsem nastoupil do své první práce, byli vzory a inspirací. Osobně. I tak jsem možná i omylem časem přišel na to, že je třeba neustrnout a dál se nechat táhnout a inspirovat dalšími vzory. Třeba kniha „Úvahy a projevy“ od T. Bati byla pro mne dost přelomová kniha v životě. Tolik alespoň v krátkosti k otázce „žít prací někdy až moc“. I ty knihy časem člověka nasměřují k tomu, že pracovat sedm dní v týdnu, 15 a víc hodin denně, není dobré ani zdravé. V kombinaci s tím musíme také brát v potaz faktor času, dospívání. Jinak vidí člověk věci ve 20ti, když je svobodný, jinak ve 30ti, když začíná vnímat, že sice možná má postavení, kariéru, ale je sám jako kůl v plotě, s nejlepšími předpoklady k infarktu ve 40ti letech. Jak se říká, zkušenost je sdělitelná, nikoliv přenositelná. Na některé věci si holt člověk musí přijít sám. Přiznám se ale v rámci této otázky, že těchto „dříčů“, kteří pracují víc, než zdrávo je dle mého názoru mnohem méně než těch, kterým se nechce, kteří se chtějí pouze bavit, chtějí pouze brát, chtějí se vést na vlně pohodlí a přiměřené životní úrovně bez práce. A to je dle mého mnohem větší problém. Asi si teď mezi mladou generací neudělám moc kamarádů, ale moje zkušenost je taková, že je spíše víc mladých, kteří se chtějí bavit, nepředřít se a mít co nejvíce zadarmo. Tohle není cesta. Mladý člověk by měl dle mého názoru co nejdřív začít pracovat. Klidně i při studiu vysoké školy. Prací a zkušenostmi v praxi si mimo jiné udělá lépe obrázek o světě. A pochopí důležitou zkušenost – že bez práce opravdu koláče nejsou. Žijeme v paradoxním světě. Střední třída si kupuje luxus na dluh. Jinými slovy, v dané chvíli se nedopracovali k úrovni, aby si mohli dovolit lepší dům, auto či obecně více komfortu. Ale přesto si ho dopřejí a koláče mají bez práce. To je velký omyl a lež, kterou do nás samozřejmě mnoho subjektů zcela záměrně a ziskuchtivě pouští. Kupte teď a plaťte později. Je dávným tajemstvím, že bohatí lidé si luxus kupují až na konec! A mnozí bohatí lidé si luxus nekupují vůbec, nastaví si určité mantinely, limity „normálního života“, a za ty nejdou. Jsem stejného názoru. Množství peněz není o tom kupovat si obrazně řečeno zlatou vanu a koupat se v šampaňském. Dobrý obchodník, dobrý byznysman se cítí spíše jako správce než jako uživatel bohatství. A co se týče těch dalších věcí... Považuji za naprosto základní věc, aby člověk dlouhodobě dělal práci, obor, jež ho baví. A je absolutně základní věcí, aby měl člověk život v rovnováze. Tedy nejen práce, ale i rodina, blízcí, koníčky. Je až příliš mnoho mladých lidí, kteří jsou hmotně sice dál než mnozí vrstevníci, ale jejich osobní život je pustina, poušť, zdevastované území.
Pro obchodníky je dnes také hodně důležitá pověst firmy, její renomé, prestiž, stabilita nebo třeba i vize firmy. Jak s tím může manažer firmy pracovat při vedení týmu?
Je dobře, že je pro obchodníky právě toto důležité. Víte, někdy je lepší jednoduchost než cokoliv jiného, a také si často opakuji pravidlo „keep it simple, stupid“ (nech to jednoduché, hlupáku). Proto na otázku odpovím přesně tak, jak to je: Renomé a vizi firmy lze nejlépe prezentovat vlastním příkladem manažera, vlastním příkladem celého managementu. Pokud tam toto chybí, můžete s daným tématem pracovat, jak chcete, ale lidé nejsou hlupáci. Neuvěří vám všechny ty sladké a vznosné prohlášení, citáty a vize. Zůstanou nezasaženi. Pokud si management uvědomí, že v první řadě musí sám žít to, co hlásá, pak se přidají další a další lidé, o to se nebojte. Ale kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Vezmu-li v potaz mou předchozí myšlenku o nájemných manažerských žoldácích, pak takoví lidé mohou říkat cokoliv, sebelépe, ale mine se to stejně účinkem. Tedy úplně bez účinku to nebude, prostí lidé ve firmě si budou slušně řečeno „myslet své“. Znovu opakuji, lidé nejsou hloupí. Mají svůj rozum. Jak často však management vychází z toho, že může bulíkovat lidem do hlavy, co chce. Tak to ale není. Co zasejí, to sami sklidí. Nedůvěra za nedůvěru. Neupřímnost za neupřímnost. Neloajálnost za neloajálnost. Nespravedlnost za nespravedlnost a že jsou lidé velmi citliví na nespravedlnost, to si pište. Mohl bych pokračovat dále... V tomto smyslu se opět vrátím k tomu, co jsem již řekl. Je-li nějaký princip, který je v podnikání obecně nejdůležitější, pak je to princip leadershipu. Dobrý lídr je nezbytný pro vizi, směřování firmy, pro nastavení dobrých a důvěryhodných obchodních vztahů, pro špičkový management firmy a vedení lidí k vytyčeným cílům. Bez dobrého lídra jste odsouzeni k neúspěchu.
