Druhý den nato, v pátek, jsem byl na dalším tréninku o prodeji. Jsem do těch obchodních tréninků trochu blázen, cože? Tam jsem pochopil, co to znamená, že: „Každý člověk má právo na vlastní názor.“ Pozor, důležitý dovětek k tomu: „Umím to pochopit?“
V ten moment, kdy jsem si uvědomil, že každý člověk má právo na jakýkoliv názor, třebaže je to podle mého subjektivního pohledu „pošetilý“ názor, začal jsem vnímat další úroveň vnitřního klidu. Doposud jsem se mermomocí snažil o to, abych dokázal člověka přivést ke „správnému“ názoru. Tento „správný názor“ se samozřejmě odvíjel od toho, jak vidím věci já. Jak arogantní a domýšlivé… Tento přístup mě stál hodně úsilí a energie. To nejdůležitější, co jsem takovýmto přístupem ztrácel, byl vnitřní klid. Kdykoliv totiž říkal někdo jiný odlišný názor, začalo to ve mně vřít. Toto nové poznání: „Každý člověk má právo na vlastní názor, umím to pochopit?“ jsem si chtěl hned vyzkoušet v praxi – ještě na daném tréninku. Viděl jsem, že to má výsledky. V momentě, kdy mi jeden z účastníků toho samého tréninku začal vyprávět, jak tyto věci nemůžou fungovat v praxi a já mám zcela opačné zkušenosti, takže dřív bych vášnivě nesouhlasil – ať už nahlas nebo jen uvnitř sebe, s naprostým vnitřním klidem jsem se mu díval celou dobu do očí. Důležitá slova jsou: „…s naprostým vnitřním klidem“. Jak říkám, dřív by to ve mně vřelo, už bych přemýšlel, jak ho přivést k „správné myšlence“. Ale v tu chvíli jsem tam stál s hlubokým klidem, v tichosti jsem mu naslouchal a skutečně jsem ho chápal. Byl to zkrátka jeho názor. Měl na něho právo. Cítil jsem naprosto novou zkušenost, obrovský nadhled v situaci, kdy s někým naprosto nesouhlasím. Takový projev porozumění, jaký jsem mu dal v momentě, kdy skončil svou úvahu, jsem snad ještě nikdy nikomu nedal. Jasně jsem cítil, jak jsou má slova přirozená, upřímná. Viděl jsem i na tom člověku, že si je vědom toho, že mu rozumím. V okamžiku ztichl a neměl k tomu víc, co by řekl. Byl to krásný pocit. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak užitečný nástroj na budování porozumění s okolím jsem získal. Být si vědom, že skutečně každý má právo na svůj názor. Trošku to souvisí s principem „nechat být vše ok“, co myslíš? Od chvíle, kdy jsem začal používat tento nový poznatek, jsem se v komunikaci s kýmkoliv cítil velmi pohodlně a příjemně. Necítil jsem se ohrožený žádným názorem či argumentací, neměl jsem potřebu komukoliv cokoliv dokazovat. To mi pomohlo zpětně k tomu, abych zlepšil schopnost být v klidu v jakémkoliv okamžiku, který právě prožívám.
