První schůzka pro mě dnes znamenala velký „průlom“. Poprvé jsem si uvědomil, jakým způsobem ovlivňuje moje vnitřní rozpoložení průběh schůzky. Vědomě jsem se zaměřil na to, abych použil v praxi informace, které jsem v posledních dnech pochopil – viz. předchozí úvahy.
Přišel jsem na schůzku v klidu, s pozorností upřenou na to, aby klient přesně pochopil má slova a řekl jsem úvod. On se hned po něm rozpovídal. To se mi dřív moc nestávalo. Najednou jsem zjistil o klientovi spoustu užitečných informací, aniž bych mu dal jedinou otázku. V té chvíli, kdy domluvil, jsem už věděl, čeho se mám při zjišťování potřeb držet. Položil jsem vždy jen jednu krátkou otázku a on mluvil a mluvil, protože díky jeho počáteční sdílnosti jsem věděl, co ho zajímá. A já se ptal víc do hloubky na to, co ho zajímá. Potvrzoval jsem mu jeho slova. „Potvrzovat“ znamená dávat druhému najevo, že rozumím tomu, co mi druhý říká; pohybem hlavy, mimikou, gesty, slovy. Snažil jsem se klientovi skutečně rozumět. Usiloval jsem o to, abych s ním vybudoval vzájemné porozumění. Po většinu času jsem byl potichu, naslouchal jsem, dával jsem mu najevo, že vnímám a rozumím tomu, co říká. Podařilo se mi zjistit potřeby, dobře zjistit, kde klienta „tlačí bota“. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem nedokázal tyto informace využít a ukázat je klientovi i z druhé strany. Z druhé strany tak, aby ucítil potřebu dané problémy řešit. Nedokázal jsem ho přimět k tomu, aby viděl svůj problém jako řešitelnou věc skrze účast na semináři, skrze nákup naší služby. Schůzka proběhla v příjemné, přátelské atmosféře a jsme domluveni na dalším kroku.
