Dneska jsem uzavřel další smlouvu. Jsem vděčný nejen za nového klienta a uzavřenou smlouvu, ale hlavně za způsob, jakým probíhala celá schůzka. Schůzka, na jejímž konci byla třešnička na dortu – dohodnutý obchod.
Včera jsem končil „úspěšnou akci“ slovy, že mám moc velkou radost z toho, když dokážeme s obchodními partnery vybudovat vzájemné porozumění. Dnešní schůzka byla v tomto smyslu jedna velká báseň. Byl jsem na jednání v ostravské firmě, majitelem je pan Š. Tato schůzka se měla uskutečnit už minulý týden ve čtvrtek, ale tenkrát jsem na ni přišel se zpožděním a pan Š. mi tehdy řekl, že na mě má jen 15 minut. Vyzval mě, abych se posadil a spustil. Vidíš? Zase to „spuštění“. Tak jsem si teda sedl, ale nespustil jsem. Řekl jsem mu na rovinu, že nechci, abychom se spolu bavili pod časovým tlakem a zeptal jsem se ho, kdy bychom se mohli setkat znovu. Mimo jiné jsem mu taky upřímně sdělil, že jsem dost unavený a vyhovovalo by mi, kdybychom se sešli v jiném termínu. On souhlasil. Domluvili jsme se na dnešek. Ještě, než jsem ten minulý čtvrtek od něho z kanceláře odešel, „oslovil“ jsem, co mi v té chvíli přišlo na mysl. Pan Š. má krásný styl, v němž je zařízena jeho kancelář. Jednoduchý, ale zároveň velmi elegantní. Stůl, židle, skříně – vše v tmavě hnědém dřevě. Na stole měl ze dřeva různé kancelářské doplňky a potřeby, taky v tmavě hnědé barvě. Bylo vidět, že si potrpí na detaily. Velmi působivé. Už dlouho jsem neviděl tak pěknou kancelář. Řekl jsem mu, že se mi to velmi líbí. On se pousmál a řekl, že ty doplňky, co má na stole, mu koupila žena. Prohodili jsme pár slov a rozloučili jsme se. Při odchodu jsem měl z toho člověka velmi dobrý pocit.
Dnes se to potvrdilo. Nevím, zda to způsobila poznámka z minulého týdne o tom, že se mi líbí jeho kancelář nebo jeho dobrá nálada, ale dnes, když jsem k němu přišel, mě vítal hodně vřelým způsobem. Jako bychom se už znali celá léta. Posadili jsme se a já cítil obchod ve vzduchu. Po několika zkušenostech z poslední doby, kdy jsem měl pozornost zaměřenou na to, abych si ze schůzky odnesl smlouvu, místo abych se soustředil na zájmy klienta, jsem se vědomě snažil o to, abych svou plnou pozornost věnoval člověku, s kterým právě mluvím. Ani půl procenta pozornosti jsem nechtěl mít jinde, než u pana Š. a na tom, jak mu můžu být užitečný. Vědomě jsem k němu směřoval veškerou svoji energii. Vnímal jsem ho. Byl to čistý zájem, čistá pozornost dávaná člověku naproti mně. V úvodu jsem mu řekl, že bych si s ním rád popovídal o tom, jak mu funguje firma. A že mu taky chci říct něco o tom, co děláme my. Pokud najdeme společnou řeč, můžeme se domluvit na spolupráci. Nakonec to přesně tak dopadlo. Na spolupráci jsme se domluvili. No a takovou obchodní schůzku, co jsem obchodníkem, jsem ještě nezažil. Domů jsem přišel jako u vytržení, víc než nadšený. Mísily se ve mě pocity štěstí, lásky, pokoje. Úžasné pocity. Prožíval jsem v tu chvíli obrovskou radost ze života a z toho, co dělám. S panem Š. jsme si zkrátka padli do noty. Měli jsme velké vzájemné porozumění. Velké jako širý oceán. Moc ti přeji prožít něco podobného.
