Dneska jsem uzavřel dvě smlouvy. „Tentokrát sám“, pomyslel jsem si večer s úsměvem, maje při tom na mysli včerejší schůzku. Už včera po uzavření interního tréninku s konzultací ve firmě v Opavě jsem měl další „úspěšnou akci“. Tu schůzku jsem v krátkosti popsal už v předešlém dopise.
Sice jsem neuzavřel smlouvu, ale dostal jsem zase jednou dobrou „lekci,“ a proto to považuji za úspěch. Jel jsem z Opavy na schůzku, kterou jsem měl v Ostravě u nového klienta. Byl jsem v dobré náladě a věřil jsem, že s klientem uzavřeme obchod. Celý rozhovor u nového klienta se vyvíjel dobře. Došlo na závěrečnou otázku, pan S. souhlasil, řekl, že na seminář chce jít. Bylo vidět, že má opravdu zájem. Vytáhl jsem formulář, abychom to dali na papír. Domluvili jsme termín, vyplnil jsem na místě všechny formality smlouvy a podal jsem mu ji do rukou se slovy, ať se na to podívá a vzadu na druhé straně: „…že ho prosím o jeden autogram.“ V momentě, kdy jsem mu podal do ruky přihlášku, mi začaly v hlavě lítat divné myšlenky. Začal jsem s myslet na to, že je to super – dnes bude další přihláška. Už jsem se viděl, jak sedím s další přihláškou v autě, jak volám do kanceláře holkám... hloupá sebedůležitost. Ze schůzky nakonec nic nebylo.
