Kdysi jsem četl velmi zajímavou myšlenku, která se mi v praxi osvědčila. „Zasej myšlenku, sklidíš čin, zasej čin, sklidíš zvyk, zasej zvyk, sklidíš charakter, zasej charakter, sklidíš osud.“ Osud vnímám jako výsledky… Abychom si správně rozuměli, nemluvím o „pozitivním myšlení“ typu „něco si moc přej, a ono se ti to splní.“
Kdo je pouze ve sférách myšlenek, je snílek. Kdo k myšlenkám přidá činy, je realista s nohama na zemi. Tuto pravdu jsem si uvědomil, když jsem v jedné firmě řešil tento problém:
Firma pořádala akci pro zákazníky. Zákazníci jednoho obchodníka té firmy přišli v počtu desítek. Od druhého obchodníka té firmy přišel zákazník pouze jeden! Zajímavé, pomyslel jsem si. Začal jsem situaci analyzovat a zjistil jsem následující… První obchodník rozeslal pozvánky, následně zákazníkům zavolal, kde to šlo, navštívil je i osobně. A výsledek v podobě hojné účasti se dostavil. Druhý obchodník také rozeslal pozvánky, ale již nevolal, nenavštívil… Ptal jsem se druhého obchodníka, proč nevolal, případně také nenavštívil zákazníky tak, jak to udělal první obchodník. Odpověď mě lehce šokovala, zvlášť vezmu-li v potaz, že ji řekl obchodník: „Přeci se těm lidem nebudu vnucovat, oni musí vědět, zda chtějí přijít nebo ne. Já se jich doprošovat nebudu. Pozvánku jsem jim přece poslal.“ Hned mě mimo jiné napadlo, že to je přesně ten případ pravidla „zasej myšlenku, sklidíš čin … až po osud a výsledky“. Pokud druhý obchodník takto smýšlí o zákaznících, logicky nebudou následovat žádoucí činy. Nezvykne si být vůči zákazníkům aktivní a pokřivenost jeho charakteru spočívá v tom, že de facto čestně nevykonává svou funkci obchodníka, pouze na dané pozici alibisticky vegetuje. A co sklízí nejen tento obchodník a v dané době i jeho firma? Špatné výsledky. Tak to prostě je. Správný, konstruktivní způsob myšlení, znovu zdůrazňuji, není to to samé jako učení a celá ta filosofie okolo „pozitivního myšlení“. Jedná se opravdu reálně o konstruktivní a aktivní způsob myšlení vedoucí k žádoucím činům. Opakující se žádoucí činy upevní dobrý zvyk a zvyk zase vede a formuje charakter. Ten vede k výsledkům, pak k osudu. Vezměte osud do svých rukou a začněte v malém, v aktivnějším způsobu konstruktivního myšlení. Pak pokračujte malými, drobnými a snadnými činy… zbytek bude historie J
