Máte jako šéf ve zvyku vyzdvihovat své ego a zároveň dávat plný průchod svému emocionálnímu hnutí „metodou“ křičím, seč mi síly stačí? Pak věřte, že nikdy nebudete tak efektivní ve vedení lidí a nebudete mít takovou účinnost ve své manažerské pozici jako vaši kolegové manažeři či podnikatelé, kteří své ego upozaďují a zároveň se dokáží emocionálně zdravě krotit.
Tento fakt není vyjádřen pouze obecnými závěry typu „voda je silnější než skála“, „jemné je silnější než hrubé“ či biblickým veršem „město se strženými hradbami je muž, který se neovládá“. Už pouhým prostým pozorováním situace, kdy šéf firmy řve až je celý zrudlý, na spánku mu vybíhají žíly a z očí mu plane nenávist, dává tušit, že ve skutečnosti je takovýto manažer velmi slabý a pro externího pozorovatele až směšný. Nedávno jsem jednoho takového podnikatele viděl „v akci“ a když jsem odstřižen od toho, co se děje vnímal celou tu situaci, dospěl jsem k závěru, že před sebou vidím člověka, který má strach, který se bojí. Většina z nás, když se bojí, utíká (zavře se do sebe apod.) nebo útočí. Ten, kdo se bojí a útočí, je ten, kdo často řve. Jako člověk, který dává „do kupy“ firmy, jsem se s takovými lidmi setkal několikrát. A vždycky jsem viděl, že lidé ve firmě dělají věci pouze ze strachu, nejsou angažování, čekají na příkazy, a protože se bojí, aby něco nezkazili, raději ani nic nevymýšlí, netvoří. Agresivita vychovává zcela závislé a slabé zaměstnance. Vytváří rezistenci a odpor. A s takovým týmem lidí ve skutečnosti šéf ať už šéfuje čemukoliv, nemůže v dlouhodobém horizontu zvítězit v ničem. Pouze v jednom. Že ti, kdo zůstanou, se ho bojí, někteří ho až falešně adorují a přispívají k mylné domněnce o velikosti jeho šéfovského ega. Pro nezávislého pozorovatele, který není pod trvalým vlivem takového šéfa, je však taková situace komická až pitoreskní. Obrazně řečeno pak v kolektivu s agresivním šéfem vzniká onen přístup: „Pravdu má náčelník“, i když ve skutečnosti se hluboce mýlí z příčiny neznalosti věci a nabubřelosti ega. Onen šéf však toto vůbec nemusí vidět, nikdo mu nedává zpětnou vazbu, protože se ho všichni bojí. Je jako kohout, který si „počůral“ své pískoviště a na něm vládne – a to, pomineme-li lidskou rovinu, je velmi zrádné i pro firmu, protože pokud si nedefinujete pravdivě realitu a nehledáte skutečně funkční způsoby, jak řešit problémy, těžko můžete být jako firma dlouhodobě úspěšní. Najde-li se někdo v řádcích výše, pak nabízím několik tipů/zásad, které se osvědčily:
- Netahejte do byznysu a do vztahů s lidmi své ego. Nemylte se domněnkou, že čím víc ega a čím víc řevu, tím víc jste šéfem. Je to směšné.
- Jakmile vás něco rozčílí, pozorujte vevnitř především to, co se odehrává ve vás, ne vně. Dejte si chvilku uvnitř sebe, abyste si zkusili pojmenovat, co se ve vás právě děje – následně si uvnitř sebe uvědomte, o co vám právě nyní jde, co je vlastně cílem celé situace, diskuze atd. Teprve pak jednejte.
- Naslouchejte lidem, co vám říkají a přemýšlejte nad tím, co z toho by se dalo použít, co z toho jsou rozumné a užitečné návrhy a myšlenky.
- Ano, pamatujte také na to, že poslední slovo jako šéf máte vy, a že jako první i poslední také nesete vždy zodpovědnost za výsledky i za lidi, proto máte také právo po řádném a rozumném zvážení všech pro a proti rozhodnout dle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí – toto vše však nedělejte v emocích a bez zvážení názorů všech ostatních, vytvořte si zvyk rozhodovat se v klidu.
Využijte naší služby: kurzy manažerských dovedností
