Už v 1.ročníku vysokých škol zaměřených na manažerské obory se učí, že základními manažerskými činnostmi jsou plánování, organizování, vedení lidí a kontrola. Pamatuji si na velmi zevrubné schéma, které obecně zachycovalo, kolik času má vrcholový manažer jednotlivým činnostem věnovat. Plánování cca. 25 % pracovního času, organizování 50 %, vedení lidí 10 % a kontrole 15 %. Teprve po letech praktického života v byznysu jsem pochopil několik podstatných věcí, které s výše uvedeným souvisejí.
- Za prvé: díky přemrštěné nabídce různých manažerských metod, technik a nebojím se říci až filosofických spekulací, jsou dnes mnozí manažeři velmi dezorientovaní v tom, co a jak by jako šéfové měli dělat. Přitom nejlepší je jako vždy selský rozum a jednoduchost, který se odvíjí od již výše uvedeného – plánuj, organizuj, vyber a veď lidi, kontroluj. To jsou základní a selské činnosti, které má každý šéf dělat. Začínáte jako šéfové každý rok, každý měsíc, každý týden, každý den s jasnými cíli a prioritami? Tím totiž začíná celý management. Věnujete dostatek času tomu, abyste důsledně organizovali, delegovali? Věnujete svůj čas lidem a konečně, zkontrolujete si pravidelně, co jste jako šéf zadal/delegoval anebo co jste si řekl, že uděláte sám? Některé věci není třeba komplikovat a management firmy je ve své podstatě velmi jednoduchý proces.
- Za druhé: byť je popis výše velmi obecný, praxe mi ukázala, že z větší části platí a že jako vrcholový manažer se musím opravdu precizně věnovat
a/ plánování, které zabere mnoho času,
b/ organizování lidí, procesů, projektů, finančních a jiných zdrojů, úkolů… přičemž organizování na vrcholové pozici dle mých zkušeností již mnohdy tolik času nezabere, jedná se často o jednorázové a nárazové aktivity, ale je potřeba se jim věnovat pravidelně, na týdenní, max. měsíční bázi,
c/ důsledné kontrole, která klade vysoké nároky na moji sebedisciplínu a závazek k zodpovědnosti vůči druhým, vůči cílům a úkolům, vůči slibům a dohodám, které jsem udělal. - Za třetí: a v tomto s výše uvedeným schématem de facto zásadně nesouhlasím – totiž, že výběru a vedení lidí se vrcholový manažer věnuje velmi málo času. I různé studie dnes ukazují, že úspěšné firmy a vrcholoví šéfové v nich věnují enormní množství času jak výběru, tak vedení a obecně komunikaci s lidmi. Jsou „tu“ pro lidi. Dle jedné studie je to až 70 % času šéfa. Na škole nás učili cca. 10-15 % času se mám věnovat vedení lidí. Moje zkušenost ukazuje, že jako šéf musím být svým lidem pokud možno on-line k dispozici, lidé musí vnímat, že se mohou na mě kdykoliv obrátit, třebaže na druhou stranu velmi ostře rozlišuji, co mají řešit se mnou a v čem bych je měl vést k větší samostatnosti a k většímu sebevědomí, aby dané věci zvládli sami.
V praxi se setkávám s mnoha šéfy, kteří dodnes nepochopili, co je účelem vrcholové pozice ve firmě. Že to není obrazně řečeno o tom, aby byli „pupkem světa“, aby v duchu „mikromanagementu“ věděli o všem, rozhodovali o všem a pokud možno co nejvíce dělali oni sami. Dle mého názoru je to přesně naopak. Dobrý šéf, který vede moudře svou firmu, by v ideálním nastavení zdravého fungování podniku měl být naprosto „zbytnou položkou“ pokud jde o operativní fungování firmy. Říkám tomu „clever-management“. Moudrý šéf by dobrým plánováním a preventivním organizováním měl ušetřit mnoho času tak, aby mohl mít dostatek časového prostoru, ve kterém by se věnoval výběru a vedení lidí a jejich kontrole. Měl by mít mnoho času, aby mohl nad věcmi z odstupu přemýšlet.
Zároveň dobrý šéf si uvědomuje, že 1. jako každý člověk má mnoho úkolů, operativy, která souvisí s jeho pozicí, ale že 2. má především jasně danou roli, roli šéfa. Stejně jako v domácnosti má otec rodiny mnoho povinností, má také a především jednu hlavní roli a to je být otcem svým dětem. Pokud pro nedostatek času, protože jste zavaleni mnoha povinnostmi, nemáte čas jako otec být se svými děti a jako šéf nemáte čas na své lidi, těžko vás pak budou vaše děti považovat za víc než za biologického otce a vaši lidé ve firmě za víc než formálně, z organizační podstaty, za svého nadřízeného. A to je pro nás pro všechny, věřím, velmi málo. Svým dětem být otcem a svým lidem být šéfem, to vyžaduje uvědomění, že v záplavě svých úkolů a povinností mám především jednu zásadní roli, být tu pro své bližní, pro své lidi, věnovat jim čas, komunikovat s nimi „do hloubky“, znát je, pomáhat jim zvládat jejich úkoly, rozvíjet je a pomáhat jim růst.
