Únava versus vyčerpání. Kdo tvrdě pracuje, bývá na konci dne unavený. To je normální fakt, a neměli bychom sami sebe považovat za roboty, kteří jsou schopni stálého provozu. Na normální, zdravou únavu pomůže, když se člověk naučí správně odpočívat. Stačí si po práci na 10minut lehnout a "vychutnat si" tíži vlastního těla. Uvolnit se a relaxovat.
Naproti tomu, když se cítíte vyčerpaný, jedná se o něco víc, než o pouhou únavu, kterou "smyjete" zdravým odpočinkem. Když je člověk vyčerpaný, cítí se prázdný a nespokojený. Nemůže spát, je neklidný, podrážděný, přecitlivělý a nedokáže se soustředit... Kdykoliv cítíte dlouhodobější stav podrážděnosti, neklidu a neschopnosti se soustředit, zeptejte se sami sebe: Respektuji vlastní hranice? Snažím se splnit všechna očekávání? Chtěl bych dokázat, že mám neomezenou výdrž? Mám strach z konkurence? Z toho, že ve srovnání s druhými dopadnu hůře? Snažím se za každou cenu zalíbit druhým?
Člověk, který se snaží až přespříliš nebo který dá víc na vnější dojem, než na vnitřní přesvědčení, riskuje, že se dlouhodobě dostane do "psychického dluhu", který končí právě stavem vyčerpanosti. Cesta ven ze stavu vyčerpanosti vede přes uvědomění si svých základních hodnot (Co je pro mne v životě skutečně důležité? Jaké mám priority?), přes schopnost zůstat i v každodenních maličkostech věrný těmto svým hodnotám a v konečném důsledku také přes schopnost člověka žít i pracovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nedělejte kompromisy se svým svědomím.
Pokud se tedy cítíte víc než jen unavený, zastavte se, vezměte do ruky tužku a papír a udělejte si poznámky k výše uvedeným otázkám. A potom se vytrvale snažte pracovat tak, jak Vám káže Vaše svědomí.
