Kariéra nekončí v padesáti. Co firmě přinášejí starší pracovníci a co na oplátku chtějí od firmy?
Česká ekonomika se již nějakou dobu potýká s nedostatkem pracovníků. Firmy tak začínají častěji „lovit“ zaměstnance i mezi lidmi nad 50 let. Ti pracovat chtějí a firmám – zejména těm malým a středním, kde se každý člověk počítá – mohou přinést řadu benefitů. Mnozí z nich ale cítí, že jakmile překročí padesátku, zaměstnavatelé se přestanou starat o jejich rozvoj i kariérní růst. Čím mohou vaší firmě starší pracovníci přispět, a co by jim naopak firma měla nabídnout, aby byli spokojeni?
Přestože pracovní trh bude vlivem nízké nezaměstnanosti s největší pravděpodobností – a také dle odhadů odborníků – v blízké budoucnosti čím dál více nakloněn zaměstnávání starších lidí, a dokonce i důchodců, je otázkou, nakolik budou zaměstnavatelé umět se staršími pracovníky zacházet. „V mnoha firmách dosud vládne již poněkud stereotypní a klišovitý koncept, že starší zaměstnanci jsou díky svým zkušenostem výbornými mentory pro nastupující pracovníky či mladší zaměstnance, ale to je tak jediné, čím mohou podniku prospět,“ míní Jiří Jemelka, ředitel společnosti J.I.P. pro firmy, jež poskytuje revitalizace a interim management malým a středním podnikům. Tento pohled je však z velké části mylný.
Po padesátce konec ambicím?
Starší zaměstnanci ještě pořád mají své vlastní ambice a stojí o to zlepšovat se a rozvíjet, a nikoliv se stát „pouhým“ učitelem mladších kolegů. V tomto ohledu ale narážejí na nepochopení ze strany zaměstnavatelů. Například
podle nedávné studie britské pojišťovny Aviva celých 44 % zaměstnanců nad 50 let cítí, že je jejich zaměstnavatelé nepodporují v dalším kariérním růstu. Potvrzuje to i starší studie jiné pojišťovací firmy AXA PPP Healthcare, podle níž lidé kolem padesátky dostávali na pracovišti daleko méně příležitostí naučit se novým věcem a rozvíjet své dovednosti – konkrétně se tyto příležitosti vyhnuly 27 % pracovníků nad 50 let či těsně pod touto hranicí. U jejich mladších kolegů je přitom tento podíl téměř poloviční (14 %). Starší zaměstnanci si rovněž postěžovali na to, že se jim daleko méně věnuje jejich šéf či manažer, nejsou tak často zváni na schůze a nejsou jim nabízeny kurzy v takové míře, jako jejich mladším kolegům. „Zaměstnavatelé dělají značnou chybu, pokud automaticky předpokládají, že starší pracovníci už nikam moc nesměřují a chtějí ‚to prostě už jen nějak doklepat do důchodu‘. Věk je jen číslo a daleko více záleží na povaze daného člověka. Mnoho lidí má chuť pracovat, učit se a postupovat po kariérním žebříčku ještě daleko za pěti křížky,“ říká Jiří Jemelka.
Nehleďte na věk uchazečů, je to jen číslo
To, že starší lidé chtějí stále pracovat naplno a do důchodu se neženou, potvrzují i statistiky zaměřené na pracovní trh, které evidují stále stoupající počet pracovníků kolem důchodového věku či nad touto hranicí. Není to jen tím, že pracovníků je málo, ale i tím, že je čím dál méně pracovníků šikovných – a v tomto ohledu jsou na tom starší generace výrazně lépe než ty mladší. Velké firmy a nadnárodní koncerny stále upřednostňují zaměstnance mladší, vzhledem k jejich velikosti je však větší pravděpodobnost, že nešikovní pracovníci jejich budoucnost výrazně neohrozí. U malých a středních firem, kde je podstatný výkon každého člena týmu, to ale neplatí, a tyto podniky by tak rozhodně měly víc než na věk uchazečů hledět na dovednosti, talent či zkušenosti. Zároveň by pak ale měly dbát na to, aby všem svým zaměstnancům poskytovaly rovnocenné příležitosti ke kariérnímu růstu, možnosti rozvíjet se a učit se novým věcem. Na oplátku získají zkušené pracanty, kteří jim důvěru oplatí vyšší loajalitou a motivovaností. Rovněž neplatí, že by se firmy u starších lidí musely automaticky obávat horší flexibility či neschopnosti adaptovat se kupříkladu na novou pracovní pozici. „Osobně jsem se setkal s případem, kdy se pracovník nad padesát let, který do té doby pracoval jen u CNC stroje, ujal pozice obchodního zástupce a svému zaměstnavateli zajistil ohromné zakázky. Ač v prodeji nováček, díky svým praktickým zkušenostem a zápalu do nové pozice fantasticky ‚zaplul‘ a své firmě neskutečně pomohl,“ uvádí Jiří Jemelka pozitivní příklad z praxe.
