V praxi se setkávám s problémem, že mnoho majitelů a manažerů firem zkrátka delegovat nechtějí, nebo ještě přesněji řečeno, že k tomu doslova nejsou způsobilí. Nechtějí delegovat možná proto, že si budují vlastní pocit důležitosti a nenahraditelnosti. Nejsou způsobilí delegovat možná pro nutkavost vše si udělat sám a pro přesvědčení, že oni jsou ti nejlepší. Ať už je příčinou nízké ochoty delegovat úkoly, projekty, činnosti i celá oddělení do rukou jiných lidí cokoliv, důsledky toho jsou pro firmu toxické.
V prvé řadě je to neskutečná přetíženost lidí, kteří neumí či nechtějí delegovat. Je to logický důsledek toho, že spoustu a spoustu věcí si dělají sami, kontrolují sami, musí si zařídit sami. Prosím, možná to někdo bere za vrcholný projev hrdinství, když pracuje 16hod. denně – a jak se říká, každý ať je šťastný na svůj vlastní způsob. Nicméně neustálé pracovní nasazení a nerovnováha v životě člověka se v prvé řadě projeví na zdraví (fyzickém, ale především také psychickém) daného jedince a to už vůbec nemluvíme v lepším případě o podrážděnosti, v horším případě despotismu takto přetíženého šéfa. Postupně se stává pustým ostrovem uprostřed společnosti, v níž je paradoxně obklopen často mnoha lidmi. Trpí tím lidé ve firmě, vztahy jak v podniku, tak v rodině.
Za druhé, a zrovna tak zásadní je to, že bez delegování těžko vychováte či dáte prostor šikovným lidem, kteří by se i rádi podělili s vámi o nesení tíhy, která souvisí s provozem firmy. Od mnoha šéfů často slyším, jak neschopné a neaktivní lidi kolem sebe má. Ale to, že příčinou takového stavu je šéf sám, si nechtějí nikdy připustit. Pokud svým lidem nesvěříte, bez za odpovídajícího dohledu, důležité úkoly, projekty a role, těžko můžete být časem obklopeni špičkovými lidmi. Proč? Ti skutečně schopní, kteří k takovému šéfovi nastoupí a zjistí, jak vlastním mikromanagementem dusí vše kolem sebe, rychle odejdou. Ti méně schopní se přizpůsobí šéfovu autoritativnímu a výlučnému stylu vedení, kde středem všeho je šéf samotný, a celkem logicky se z nich stanou více či méně apatičtí pracovnici, kteří čekají na „povel“, ale sami žádnou proaktivitou sršet nebudou. A nutno podotknout, že bez schopných lidí nikomu firma ještě nikdy pořádně nevyrostla.
Mezi další četné důsledky nedelegování patří závislost na šéfovi, nízké sebevědomí pracovníků, velká potřeba se zavděčit svému vedoucímu, nízká míra tvořivosti a iniciativy, bojácnost, vzdor případně časté „ego-souboje“ o své místo na slunci z vlastním šéfem.
Mnoho majitelů a šéfů firem se jednoduše delegovat bojí. Vytváří tím však silně nezdravé a nekonstruktivní firemní prostředí, které pak má vliv na nízkou výkonnost firmy samotné. Jedním z úkolů šéfa je lidi i firmu rozvíjet a zušlechťovat. To bez svěřování důležitých a složitých úkolů na bedra vybraných zaměstnanců ale nejde. A zkušenost ukazuje, že dříve či později se přístup delegování těžkých úkolů, výzev, zodpovědnosti a pravomocí šéfovi vrátí s užitkem v podobě nejen schopných lidí, které kolem sebe bude mít, ale také v podobě prosperující, zdravé a stabilní firmy, kterou bude řídit.
Facebook Social Comments
