Koronavirové šílenství aneb co bude dál?

Nepatřím k těm, kdo stoicky nad věcí komentují aktuální dění kolem koronaviru jako něco, co je rovno chřipce a co samo časem odezní. Proč? Protože to tak není. Podívejme se na statistiky, podívejme se na ty, kdo jsou napojení na plicní ventilaci. Podívejme se na ty (např. v Itálii), kteří se naposled loučí se svými blízkými přes telefon, protože umírají a z důvodu infekce k nim nikdo vyjma zdravotníků nesmí. Nepatřím ani k těm, kdo panicky malují ty nejhorší možné scénáře ohledně dalšího vývoje kolem koronaviru a ekonomiky. Jedno přísloví říká: chytrý vidí nebezpečí a skryje se. Prostoduchý jde dál a doplatí na to.


V rámci firem, které spravujeme, jsme se snažili co nejlépe připravit na to, až se přes nás tato koronavirová vlna bude valit, resp. převalí. Opatření jsme připravovali ještě před tím, než začala vláda dělat radikální omezení, a tak jsme se trošku cítili jako paranoidní, ale co na tom – kdo je připraven, není překvapen. Pravda, na některé věci se těžko můžete připravit. Ale můžete být obezřetní a prozíraví. Dodržovat základní hygienické návyky, vyhýbat se nemocným a nemocné nekompromisně posílat obratem z práce domů, používat dezinfekci a pokud možno ty všudypřítomně chybějící roušky či respirátory. Omezujeme osobní kontakt a veškerá možná jednání vedeme on-line, přes telefon apod. Aktuální situaci nezlehčujeme ani nebagatelizujeme. Konec konců, nyní už to asi pochopil každý – jde do tuhého, situace je opravdu vážná. Ano, omezuje nás to všechny. Naše osobní životy, byznysy. Provozní cash-flow dostává zabrat. Na druhou stranu, jakou cenu má lidský život? Vypadá to, že jsme se až příliš vkořenili v konzumní způsob života a mnohé lidi dnes obtěžuje, pokud se má s ohledem na život či smrt člověka (byť staršího) uskromnit či vzdát zisku. Říká se, že společnost je natolik vyspělá, nakolik se dokáže postarat o nejslabší, nejstarší, nemocné. Každý z nás může uvažovat nad tím, jestli ho finance a byznys už natolik pohltili, že tuto morální rovinu již nevnímá a coby hlavní argument používá, že se „to“ týká hlavně starých lidí…

Dobrá zpráva je, že většina z nás pevně věří, že danou situaci nakonec zvládneme. Trošku méně dobrá zpráva je ta, že nikdo z nás netuší, co bude dál, až se zase naplno roztočí kola ekonomiky a život se usadí do svého běžného normálu. Tušíme, že úplně beze změn stav nebude. Firmy, které měly již dnes (resp. „před koronavirem“) finanční problémy, nejspíše zkrachují, případně se prohloubí jejich delirium. Firmy někde ve středu finančního zdraví dost pravděpodobně, byť s dílčími ztrátami, situaci zvládnou. Může to trvat řádově několik měsíců či jednotek let. A firmy finančně silné dost pravděpodobně na celé situaci budou profitovat. Co za dob krizí platilo vždy, je fakt, že nejvíce bohužel na krizi dopláceli obyčejní lidé. A nejvíce z nich těžili ti nejsilnější a nejodvážnější.

Postavme se k nastávající době jako ti silní a odvážní. Ti, kdo berou krizi jako příležitost, se snaží těžkých časů využít. Nedá mi nevzpomenout si na čínský význam slova „krize“. Má dva významy. Jednak je to popis těžké až existenční situace. A jednak je to synonymum pro „bod zlomu“, příležitost. Paradoxní je, že zatímco Trump se s Čínou pře o to, zda je správné říkat koronaviru „čínský virus“ (máme se všichni tvářit, že nepřišel z Číny?), čínský význam pro slovo krize nám může pomoci uvědomit si, že vždy se na dění v našich životech můžeme dívat buď pesimisticky či optimisticky. Pevně věřím, že většina z těch, kdo čtou tyto řádky, přistoupí k celkové situaci konstruktivně a budou hledat způsoby, jak se posunout dál, jak konstruktivním způsobem nadcházející – možná těžké – měsíce přetavit v příležitost. Možná to bude bolestné, očistné, ale pouze to, co bolí, to sílí. A pokud na to vše nechcete být coby podnikatelé a manažeři sami, naše společnost má s řízením krizových situací bohaté zkušenosti. Minimálně za nezávazné setkání s námi nic nedáte. Záleží na vás…